Věřte nevěřte
Věřte nevěřte, skutečně čtete slova napsaná necelých dva tisíce kilometrů jižně od Prahy, z řeckého ostrova Korfu, konkrétně z vesničky Korakjana (což napsané vypadá celkem nevinně, ale zkuste si to vyslovovat dvakrát denně před řidičem autobusu- bílé dodávky s černými skly- a změníte názor. Už se mi povedlo přejmenovat obec na Korajkana, Korjakana a nejlépe znějící byla asi Krojakana. Řidič i google mapy vám sice rozumět budou, ale uznejte, po třech týdnech existování tady už to je trochu trapné) a já sama nevím, čím začít dříve. Protože je toho hodně, co mi tu leží na srdci, věci odehrávající se kolem mě i ve mě, které by snad mohly stát za zmínku, trochu času a pozornosti. Abych ve vás vzbudila na začátek lehkou závist, zkusím nejdříve uvést ty hezké a pozitivní aspekty tohoto zatím třítýdenního existování. (vážně mě nenapadá lepší výraz, ve finále jde totiž opravdu jen o existování a jednoduše žití. Sice trochu dál od domova, mezi jinými lidmi, s lehce odlišnou rutinou a náplní běh
